Novokřtěnci v Münsteru

 

Ve století šestnáctém je svět na prahu nové doby. Jedním z nejdůležitějších okamžiků těchto let byla světová reformace, která započala roku 1517 vydánám Lutherových tezí proti odpustkům. Hnutí, která od té doby byla podnícena v křesťanském světě skýtají nejednoduchý soubor různých směrů. Kromě Luthera a jeho následovníků najdeme též Huldrycha Zwingliho v Curychu či Jana Kalvína v Ženevě, ale i proudy menší a ostatními stranamy svorně potírané. Mezi ně patřili i novokřtěnci (anabaptisté).

 

Novokřtěnci nebyli jednolitým hnutím a jejich jednotlivé skupiny se i různě odlišovali. Spojnici mezi nimi je především křest, udělovaný výhradně dospělým členům – odtud také novokřtěnci. Na rozdíl od stávajících církví tvrdili, že tuto svátost může přijmout pouze ten, kdo se pro ni sám rozhodl. Podle katolíků a ostatních reformovaných se však tímto postojem dopouštěli smrtelného hříchu.

 

V saském Wittenbergu, baště německé reformace, se roku 1521 objevila skupinka tří novokřtěneckých proroků ze Cvikova, kteří navíc hlásali mileniální a letniční proroctví o blížícím se příchodu Kristově. Luther proti nim posléze vystoupil a se značným úsilím se mu povedlopotlačit jejich vliv. Stačili však ovlivnit Andrease Karlstadta a Thomase Münthera, který začal vystupovat v plamenných kázáních s nesmiřitelným bojem proti všem bezbožným (tedy těm, kdo nesdíleli novokřtěnecké myšlenky). Spojil se s durynskými sedláky a podnítil ozbrojené akce proti vrchnosti až sám skončil na popravišti. Po něm vystoupil s obhajobou ozbrojeného boje proti bezbožným jiný kazatel, Melchior Hoffman. Novokřtěnectví se šířilo i do Švýcarska a první anabaptističtí mučedníci byli v Zwingliho Curychu.Vyobcování novokřtěnců z lůna křesťanství stvrdil mandát říšského sněmu r. 1529. Někteří novokřtěnci odmítali i Trojici a mezi ně patřil i v Ženevě upálený Miguel Servet.

 

Svou roli ve vztahu s novokřtěnci v Münsteru sehrál Melchior Hoffman. Prohlásil se za nového Eliáše. Hlásal, že světové katartrofa (Ježíšův příchud) nastane kolem roku 1533 a vyvolení Boží budou vystaveni pronásledování. Štrasburg (kde Melchior působil) se stane Novým jeruzalémem. Protivníci oblehnou město, ale z bran vyjde 144 000 svatých, kteří budou šířit pravé světlo. Roku 1533 se však předpovězený Antikrist neobjevil a Melchior Hoffman skončil v žaláři, kde zemřel. Ale jeho myšlenky tzv. melchiorité dál kázali jeho myšlenky a ovlivnili i vzdělaného původně katolického kazatele Bernharda Rothmanna, který je posléze hlásí v Müsteru.

 

Počátkem roku 1532 zasedli na radnici Münsteru noví konšelé a mnozí z nich byli příznivci Rothmanna a jeho reformních myšlenek, nejprve spíše lutherských. Dne 28.6.1532 zádá duchovní a světská vládce Münsteru, biskup hrabě Waldeck, městskou radu o vypovězení luterského predikanta Rothmanna, jenž se navíc pomalu odkláněl od luhterství k novokřtěnectví. Zatímco městská rada váhá, zástupci cechů jednají a s jejich pomocí již v polovině srpna 1532 drží Rothmann ve své moci všechny farní kostely ve městě. Waldeck omezuje svobodu města, ale münsterští začínají najímat žoldnéřa apřepadnou i Waldeckovo sídko v Telgte. Biskup Waldeck vyjednává a v únoru 1533 je uzavřena dohoda (mohou být katol. bohoslužby ve městě a současně v 6 kostelech zůstávají rothmannovci.

 

V létě 1533 proti sobě ve městě stanuli dvě vyhraněnémskupiny: lutheráni, chtějící zachovat dohodu s Waldeckem a radikální novokřtěnci. Situace se přiostřovala a převážně lutherská městská rada vypověděla rothmannovce z kostelů kromě jednoho, čímž jim však poskytla důvod proto posílení jejich chiliastických myšlenek o nadcházejícím pronásledování svatých.

 

Někdy tehdy se v Münsteru objevuje prorok melchioritů  „tzv. nový Enoch“ jménem Jan Matthys, pekař z Haarlemu. Byl vzrušeným řečníkem a dobrým hercem a manipulátorem. Melchior Hoffman byl ve vězení a jeho rozptýlené ovečky nechápaly, proč Antikrist nepřišel v r. 1533. Matthys to vysvětlil, že ještě nebyl plný počet 144 000 a že nyní je třeba očistit se druhým křtem a o Velikonocích 1534 očekávat objevení se Antikrista a následný příchod Ježíšův. Do Münsteru se začali scházet novokřtěnci i z jiných míst Německa a Nizozemí.

 

6. ledna 1534 přichází z Nizozemí do Münsteru také Jan z Leydenu. Tehdy bylo ve městě asi 1400 novokřtěnců, kteří se stranili bezbožného světa a snažili se žít dle svých ideálů. Matthys zavrhl kostely jako stánky marnosti, žili tak, že pomáhali chudým spolubratřím, navzájem si odpouštěli dluhy… Zpočátku byli poměrně umírnění.

 

Biskup reagoval přijetím přísných opatření a každý novokřtěnec mimo město měl být zatčen. Nevokřtěnci začali chystat převrat ve městě a kdejaká banalita se jim stávala znamením, utvrzujícím je v jejich myšlenách. Ale ve městě se šířil chaos a strach. 9.a10. února došlo k  střetnutí lutheránů s anabaptisty uvnitř města. Po dosažení smíru prohlásili anabaptisté, že zvítězili a hysterie ve městě disahovala vrcholu. V noci se prý ukázala znamení na obloze. Mnozí město raději opustili, novokřtěnci do města naopak mířili ze všech směrů. 23. února se konaly volby radních, které vyhráli novokřtěnci a tak se chopili moci ve městě. Támto datem se náboženská tolerance mění v pronásledování. Lidé jsou nuceni přijmout druhý křest, kosteli jsou „obrazoborecky očišťovány“. Nicméně mimo město už nemohli čekat nic jiného než popravu, stali se zajatci Münsteru.

 

Biskup se snažil oblehnout město a i zaútočit, ale potýkal se s finančními problémy a neměl peníze na zaplacení žoldnéřů. Ve městě se dostávají ke slovu Matthys a Jan z Leydenu, jež se stávají vůdci hnutí. Městem vládně stále víc a víc strach a teror. Všicni povinně odevzdávají peníze, jídlo, oděvy, majetek je společný.  Kdo nesouhlasí s , je vězněn nebo popraven. Blíží se Velikonoce 1534 a s nimi i očekávaný konec světa. Jenže druhý příchod Kristův se nekonal… a navíc těsně před velikonocemi ve vzrušené atmosféře byl před hradbami zabit Matthys, snat vyjel ven v jakémsi vytržení a nechal se zabít…

 

Ke slovu přichází Jan Bockelson z Leydenu. Prohlásil, že je nejprve třeba zdokonalit toto jediné křesťanské město na zemi a teprve pak přijde konec. Prý Bůh chce, aby ve městě vládlo dvanáct jeho věrných. A tak byla ustavena nad městem jakási Dvanáctka, vedená Janem z Leydenu, ve které byli např. i Bernd Knipperdolling či Heinrich Krechting. Cíle byli zaměřeny na obranu obleženého města a boj s bezbožníky. Uvnitř pak se stalo špiclování běžnou záležitostí. V Münsteru je uzákoněno mnohoženství s oddůvodněním, že je třaba, aby bylo dosaženo počtu 144 000 a taky proto, že je ve městě mnohem více žen než mužů. Novokřtěnci zabředají stále hlouběji do svého nekritického sektářství. Některá ženy se stanou známé, např. Hille feickenová, která se rozhodne jít zabít biskupa Waldecka, ale místo toho je chycena a sťata. Jan z Leydenu si bere za manželku vdovu po Matthysovi Divaru.

 

Posléze je zrušena vláda Dvanácti a Jan z Leydenu je prohlášen králem města a celého světa (v létě 1534). Malé samozvané království se však vyznačuje všemi znaky království, včetně příslušných úřadů. Jestliže před tím platila v Münsteru zásada společného majetku, jsou z ní nyní nápadně vyjmuti představitelé „království“ v čele s Janem z Leydenu. Jsou dokonce i tištěny vlastní mince. Münsterští též vysílají své apoštoly do okolních měst šířit anabaptistickou víru, vyžádat si pomoc z venku a současně se jan z Leydenu zbavuje některých lidí, neboť až na jednoho jsou všichni „apoštolové“ chyceni.

 

Velení obléhatelů přebírá nový velitel a obležní se stahuje. Ve městě docházejí potraviny a situace se stává neúnosnou. Současně sílí psychický teror a násilí. Jeden z novokřtěnců, Heinrich Gresbeck, utíká 23.5.1535 z města a přidává se na stranu biskupa za cenu beztrestnosti. S jeho pomocí se pak 24. a  25.6.1535 dostávají biskupovi vojáci do umírajícího města a obsadí jej. Tři dny řádí ve městě žoldnéři a rabují. Zajati jsou předtavitelé království: Jan z Leydenu, Knipperdolling i Bernd Krechting.

 

Münsterská královna Divara je popravena 7.7.1535. Jan z Leydenu, Bernd Knipperdoling a Bernd Kreching jsou popraveni 22.1.1536 u Münsteru krutým způsobem:

 

Jamile Jan z Leydenu připoutali ke sloupu, přistoupili k němu dva kati s rozžhavenými kleštěmi a každý z jedné strany z něj trhali maso. Nakonec mu kat vrazil do prsou nůž a asi hodinu jím otáčel, dokun Jan z Leydenu nezemřel. Obdobně zemřeli po Janu z Leydenu i oba další. Tím vše ale neskončílo:

Zakrvácená těla mrtvých novokřtěnců, pokrytá mokvajícími puchýři a seškvařenými jizvami, vsadili katovi pomocníci do k tomu připranách klecí a ty byly vytaženy vysoko na věži chrámu sv. Lamberta, kde jsou dodnes. Těla nikdy nebyla pohřbena. Ještě roku 1585 prý bylo v nejvyšší kleci Jana z Leydenu k roznání několik kostí.

 

Münster se stal pro budoucnost téměř výhradně katolickým městem.

 

 

Podle knihy:

Vít Vlnas / Novokřtěnci v Münsteru, Praha 2002, nakl. NLN, s.r.o.

 

Zpracovala: Marta Marková 2003