Překlad Božího jména JHVH

 

 

V hebrejském originále je Bůh nazýván několika hebrejskými výrazy. Za skutečně osobní jméno je však považován výraz, v hebrejštině psaný JHVH (konsonanty: jod, he, vav, he). Tento výraz JHVH je do češtiny nejčastěji překládán starobylým slovem Hospodin (= Pán), které zřejmě již v době vzniku kralického překladu bylo archaickým výrazem, který označoval Pána, jenž je jiný než pánové pozemští.

 

Staří Židé měli Boží jméno v takové úctě, že jej ani nevyslovovali, ale četli a dodnes čtou slovo JHVH jako „Adonaj", tedy Pán (můj Pán). Vzhledem k tomu, že hebrejština nemá v originále samohlásky a vzhledem k tomu, že se celá staletí (ba tisíciletí) slovo JHVH nečetlo, již dnes nelze zjistit, jaká byla původní výslovnost Božího jména. Punktace (samohlásky), která je použita v dnešních tištěných hebrejských Biblích, pochází z dílny tzv. masoretů (ve starší době se jim říkalo soferím, písmaři), kteří po několik generací původní text zkoumali, studovali a také opatřili masorou a pro nás tak důležitými samohláskami ve formě převážně teček.

 

Jedním z dalších počinů masoretářů pak také bylo, že při důkladném studiu textu, zavedli z různých důvodů tzv. „ketív" (psáno) a „qeré" (čteno). Tedy tam, kde bylo v textu slovo, které se mělo číst jinak, než bylo napsáno, tam vzhledem k posvátnosti souhláskového originálu a nemožnosti do něj již zasáhnout přepsáním, zvolili postup takový, že správné slovo napsali na okraj textu (jako masoru), ale pod chybné slovo v textu doplnili samohlásky ze správného slova. Pak se ale při čtení v textu nečetlo chybné slovo se správnými samohláskami, ale celé správné slovo, napsané mimo posvátný text na jeho okraji. A to je případ i slova JHVH pouze s tím rozdílem, že u tohoto tak známého a frekventovaného slova není na okraji textu qeré uvedeno, jen původní JHVH je opunktováno samohláskami z qeré (čteno) adonaj. Ne, že by ve slově JHVH byla nějaká chyba, ale masoretáři tímto postupem zdůrazňují vyjímečnost tohoto slova, Božího jména.

 

Takto by pak vzniklo slovo JaHoVaH. Jenže aby situace byla ještě složitější, má slovo adonaj na začátku písmeno alef, které se v hebrejštině jednak nečte a jednak je tak zvanou laryngálou, která má zvláštní gramatická pravidla. Pod slovem alef je samohláska zvaná složené ševa , která se ve slově adonaj čte jako „a", ale která do slova JHVH přechází přibližně jako „e" (jednoduché ševa). Proto v hebrejštině vidíme napsáno JeHoVaH, jako Boží jméno. Jenže podle pravidla, že ketív (psáno) je slovo, která se nikdy nečte, ale čte se místo něj vždy qeré (čteno), nikdy nemůžeme JHVH číst jako např. Jehova, ale problematické je i  používané Jahve.

 

Původní výslovnost Božího jména JHVH již je dávno zapomenuta a slovo JHVH je dnes již prakticky nepřeložitelné. Není těžké do přeloženého textu jen přepsat JHVH, jak bylo použito i starověkými překladateli v některých případech, ale jak jej číst se musíme stejně rozhodnout sami. Výrazy Hospodin, Pán, Adoaj, LORD (anglicky) vždy znamenají Pána, který je nad všemi lidskými pány. Výraz Jehova sice obsahuje původní souhlásky, ale samohlásky si půjčuje z Adonaj, čímž vzniká nepřesný a gramaticky nesprávný tvar. Můj osobní názor však je, že není tak důležité pátrat po původní výslovnosti jména Božího a tím pádem jej přesně přeložit, vždyť po tolika staletích to ani zřejmě není možné, jako spíše je důležité, aby tento Jehova, Pán, Adonaj, Hospodin, prostě Bůh, byl v lidských srdcích.

 

Marta Marková