1Kor 15,29 Jaký by jinak mělo smysl to, že se někteří dávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstanou, proč se za ně dávají křtít?

(1Kor 15,30 A proč i my se v každou hodinu vydáváme v nebezpečí?)

 

řecky: VEpei. ti, poih,sousin oi` baptizo,menoi u`pe.r tw/n nekrw/nÈ eiv o[lwj nekroi. ouvk evgei,rontai( ti, kai. bapti,zontai u`pe.r auvtw/nÈ  Ti, kai. h`mei/j kinduneu,omen pa/san w[ranÈ (1Kor 15,29-30)

 

Křest za mrtvé.

 

Pavel se zde vrací ke svému uvažování o vzkříšení.

 

Toto je jedna z těžkých pasáží v Pavlových textech, pro kterou nebylo nalezeno zcela uspokojivé vysvětlení. Vykladači vytvořili kolem 36 pokusů o rozluštění problémů, vytyčených v tomto verši. Většina návrhů si zasluhuje jen málo pozornosti, ale několik jich naši pozornost upoutá. Dva důležité body bychom měli mít na mysli, chceme-li porozumět této pasáži: (1) Pavel stále mluví o vzkříšení a jakýkoli návrh výkladu by měl být v těsném spojení s hlavní myšlenkou 15. kapitoly. (2) Rozumná interpretace musí odpovídat správnému překladu řeckému rčení  uper twn nekrwn - hyper ton nekron (“za mrtvé”).  Je obecně přijímáno, že hyper ("za") zde znamená „zástupně za“. Jsou zde tři možnosti výkladu:

 

  1. Pasáž by mohla být přeložena: „Co potom  budou dělat ti, kteří jsou pokřtěni za mrtvé?  Jestliže mrtví vůbec nevstávají, proč se za ně dávají křtít? Proč také my jsme každou hodinu v nebezpečí za ně?“ Tento překlad, i když je možný, uspokojivě nevysvětluje úsloví  „zástupně za mrtvé“.

 

  1. Pavel popisuje heretický zvyk, podle něhož žijící křesťané byli křtěni za mrtvé a nepokřtěné příbuzné a přátele, kteří byli údajně pak zachráněni jejich prostřednictvím. Církevní otcové se zmiňují na několika místech o této praxi, uváději zvyk Markionovy hereze (Tertullian Proti Markionovi v. 10; On the Resurrection of the Flesh 48; Zlatoústý Homílie na 1 Korintským xl. 1). Dále Tertullián se zmiňuje o pohanské slavnosti Kalendae Februariae, kde slavící zažívají oslavení, očištění, za mrtvé (Proti Markionovi v.10). Markion měl úspěch kolem poloviny 2. století po Kr. Tento druhý pohled vyžaduje předpoklad, že budemetuto praxi datovat zpět do Pavlovy doby. Byla vznesna námitka, že apoštol by pravděpodobně necitoval pohanskou nebo heretickou praxi na podporu základní křesťanské doktríny. Ale Pavel možná říká v podstatě toto: “Dokonce pohané a heretici upevňují svou víru na naději vzkříšení a jestliže oni mají tuto naději, tím spíše my jí máme mít.” Ježíš použil příběh Boháče a Lazara jako základ podobenství, ačkoli neschvaloval jeho doslovnou aplikaci (Lk 16,19).

 

  1. Je také možno interpretovat verš 29 v podmínkách jeho kontextu (verše 12-32) jako další doklad vzkříšení: (1) Slovo „křtít“ je použito přeneseně jako odvážně čelit extrémnímu nebezpečí nebo smrti, jako u Mt 20,22; Lk 12,50. -> [v češtině např. „tzv. křest utrpením“]. (2) „Oni….kteří jsou pokřtěni“ odkazuje na apoštoly, trvale čelící smrti, jak vyhlašují v naději na vzkříšení (1Kor 4,9-13; srov. Ř 8,36; 2Kor 4,8-12). Ze své vlastní zkušenosti v Efezu – kde Pavel napsal tento list – prohlašuje, že byl „v ohrožení každou hodinu“ (1Kor 15,30), „v zoufalém nebezpečí  života“ (2Kor 1,8-10), a smrtelně ohrožen „denně“ (1Kor 15,31). (3) „Mrtví“ podle verše 29 jsou křesťané mrtví podle veršů 12-18 a  potenciálně všichni žijící křesťané, kteří podle některých v Korintu nemají naději ve smrti (na vítězství nad smrtí) (verše 12 a 19). Podle této interpretace by mohl být verš 29 parafrázován takto: „ale jestliže není vzkříšení, co to zvěstovatelé evangelia dělají, jestliže nepřetržitě čelí smrti pro člověka, který je každopádně určen k záhubě ve smrti?“ To by bylo pro ně bláznovství (v. 17), čelit smrti k jejich spáse (lidí), jestliže „povstání ze smrti není“ (v. 16 a 32). Pokračující odvaha apoštolů v tomto vzepření se smrti je takto vynikající důkaz jejich víry ve vzkříšení.

 

Není možné pro křesťany, jak někteří učí, být pokřtěni zástupně za zesnulé příbuzné a přátele. Je to zjevné z mnoha textů, které předkládají, že člověk musí osobně uvěřit v Krista a vyznat své hříchy za účelem zisku ze křtu a záchrany (Sk 2,38; 8,36-37; srov. Ezech 18,20-24; Jan 3,16; 1Jan 1,9). Stejně tak i nejspravedlivější z lidí může „zachránit jen svou vlastní duši“ (Ezech 14,14-16; srov. Ž 49,7). Smrt znamená ukončení lidské zkoušky (viz Ž 49,7-9; Kaz 9,5-6.10; Iz 38,18-19; Lk 16,26; Žid 9,27-28).

 

 

Převzato z The Seventh-day Adventist Bible Commentary, (Washington, D.C.: Review and Herald Publishing Association) 1978. Edice CD-ROM.