"Spoluspasitelná role Marie"

(s přihlédnutím k filmu Utrpení Krista)
Samuele Bacchiocchi, Ph. D.
(emeritní profesor teologie a církevních dějin, Andrews univerzity, USA 18.8.2004)

 

Film Mela Gibsona s názvem Utrpení Krista reflektuje katolickou víru o spoluspasitelné roli Marie při vykoupení lidstva. Proto se při výkladu této otázky odrazíme právě na obrazech vycházejících z tohoto filmu (pozn. překl.)


             Ve Gibsonově filmu Utrpení Krista je z velké části ukázáno také utrpení Marie.  Od Getsemane ke Golgotě je Kristovo utrpení odhaleno přes trýzeň Marie. Ona dává sílu svému Synu a podílí se na jeho utrpení během martýria. Jak můžeme vysvětlit prominentní spoluspasitelnou roli Marie v Gibsonově filmu i v oficiálním učení katolické církve, když v příběhu Ježíšova utrpení tak, jak je uveden přímo v evangeliích, je Marie zmíněna jen jednou, a to když ji Ježíš svěřuje péči Janovi, pravíc jí: "Ženo, hle, tvůj syn!" a Janovi, "Hle, tvé matka!" (Jan 19,26-27).

            Vysvětlení najdeme nikoliv v představivosti Mela Gibsona, ale ve středověkém katolickém pojetí Boha jako kruté, trestající bytosti, která žádá plnou satisfakci za hříchy lidstva. Toto falešná představa Boha je podporovaná nejen zájmem o Kristovo utrpení, ale také úctou Marie jako společnice v utrpení jejího Syna pro naši záchranu.


 Katolický pohled na jedinečnou roli Marie

            Katolíci věří, že Marie zastává jedinečnou úlohu v prosbách za hříšníky, protože ona je lidská matka Božího Syna, která trpěla spolu s ním pro naši záchranu. Soucitná, milující matka Marie, může obměkčit srdce Boží k odpuštění kajícím hříšníkům. Tato víra inspirovala populární zbožnost a oddanost k "posvátnému srdci Mariinu." 

            Mnoho zbožných katolíků má ve svých domovech obrazy Marie s jejím zářícím srdcem. Je to tato katolická víra ve spoluspasitelnou roli Marie, která motivovala Mela Gibsona, aby upozornil na její roli ve svém filmu Utrpení Krista, jak podporuje svého Syna z Getsemane ke Golgotě. Během cesty ke kříži je ve filmu Marie přítomná na každém z Ježíšových pádů a na jednom místě jde přímo k němu a povzbuzuje jej slovy: "já jsem tady."
 
            Jako reakci na katolické velebení Marie, inklinovali protestanté k bagatelizování její role, sesadili ji na obyčejnou ženu, která obstála ve své mateřské roli ve zrození Ježíše a připravovala ho na jeho misi. Musíme uznat, že protestanté nedokázali dát náležitou zásluhu Marii, neboť ona nesporně byla neobyčejná žena hluboké víry a zjevné upřímnosti, která "nalezla milost u Boha" (Lukáš 1,30). Ona musela zvládnout jedinečný úkol ve výchově svého Syna v dysfunkční rodině s několika dětmi svého staršího manžela.
 
Katolická úcta k Mariině roli v naší spáse

            Problém je v tom, že katolíci ctí Marii nejen proto, že je lidská matka Ježíšova, ale také proto, že věří, že hrála důležitou roli v naší spáse (že hrála určitou spoluspasitelnou roli). Tato víra je vyjádřena v modlitbách směřovaných k Marii, obzvláště během mší, slavených v období půstu. Sbírka mší k požehnané Panně Marii vysvětluje: "mše k oslavě Kristova spasitelného utrpení [během půstu] také uctívá roli, kterou hraje požehnaná Panna v dosažení naší spásy. Když se Marie stala matkou Kristovou ' mocí Ducha svatého, ' stala se dalším darem Boží lásky ' společníkem v jeho utrpení, ' matka, trpící s Ním. Modlitby při mši připomínají plán spásy, kterým Bůh připojil utrpení matky k utrpením jejího Syna, a rozhodl, že  'nová Eva by měla stát u kříže nového Adama."4

 
            Katolíci věří, že Marie se podílí na našem vykoupení tím, že ruší neposlušnost Evy. "Jako Eva nepřímo přispěla k pádu muže, tak Marie nepřímo přispěla k našemu vykoupení. Jako Eva dala Adamovi nástroj pádu (zakázané ovoce), tak Marie dala Jažíšovi nástroj vykoupení (jeho tělo).... Protože žena byla zapletena (nepřímo) do pádu, chtěl Bůh hříchy prvního muže a ženy očistit ne pouze mužem samotným, ale také ženou.... Marie se dle katolíků podílí na našem vykoupení třemi způsoby:

  1. Uposlechla Boha, a tak přivedla na svět Vykupitele (Krista)
  2. Spojila své utrpení s jeho utrpením na kříži
  3. Podílela se na rozšíření milosti spásy. „5

Také Mel Gibson ve svém filmu jako věrný katolík zobrazuje Marii v její spoluvykupitelné roli jako účastníka Kristova utrpení a smrti pro naši záchranu.


Dva nebiblické předpoklady


             Katolická víra v spolupodílnictví Marie na našem vykoupení jako prostředníka a přímluvce, je založena na dvou nebiblických předpokladech. První už jsem zmínil a spočívá v tom, je že Marie trpěla se svým Synem během utrpení kříže. Proto tedy jako společnice v utrpení kříže má údajně Marie mít právo na podíl na Kristových přímluvách a úctě v nebi.


            Druhý nebiblický katolický předpoklad je, že Marie byla vzata na nebe – její duše i s tělem (tzv. nanebevzetí), a tak že může být blízká svému Synovi a prosit před Otcem jménem církve. Nový Katechismus katolické církve výslovně učí, "Nejsvětější Panna Maria byla po skončení svého pozemského života vzata s tělem i duší do nebeské slávy, kde se již podílí na slávě vzkříšení svého Syna, předjímajíc vzkříšení všech údů jeho Těla "7 a Katechismus pokračuje: "Věříme, že nejsvětější Matka Boží, nová Eva, Matka církve, i nadále v nebi koná svou mateřskou službu pro Kristovy údy "8


Pozn. překl.: Dogma o nanebevzetí Panny Marie bylo však oficiálně vyhlášeno katolickou církví až roku 1950 za papeže Pia XII.


Významná role Marie

              Základní katolická víra, že Marie se spolupodílí na našem vykoupení, protože se podílela na pozemském utrpení svého Syna na kříži, se plně odráží v jejím zobrazování v pašijních hrách a obzvláště ve filmu Mela Gibsona Utrpení Krista.


             V Utrpení Krista Marie poskytuje nezbytnou oporu svému Synovi během jeho soudu, mučení a ukřižování. V souladu s katolickou vírou, na což se však zapomíná, Kristus by pak nebyl schopen nabídnout sám sebe jako oběť za lidstvo (bez Mariiny pomoci). Toto kacířství je učeno obzvláště mystickými spisovateli jako je Ann Catherine Emmerichová, která představuje Marii jako spoluspasitelku, tj. „spoluvykupitelku". Ona píše: "požehnaná Panna byla vždy sjednocena se svým Božím Synem vnitřní duchovní komunikací; proto plně a vědomě prožívala vše, čím on procházel - trpěla s ním a zapojila se do jeho neustálé modlitby za jeho vrahy. "9

             Mariina role jako spoluvykupitelky je zcela jasně a silně odhalena v Gibsonově filmu. Obyčejná matka by měla křičel, když vidí svého syna brutálně mučeného. Ale Marie, ačkoli zničená žalem, rozumí a souhlasí s utrpením svého Syna, které musí podstoupit. "Tak to má být," říká na jednom místě.  U kříže říká ke svému Synovi: "nech mě zemřít s tebou."
 
            Jenže v evangelijním příběhu Ježíšova utrpení, přímo v Písmu sv., se Marie objevuje jen jednou, a to v evangeliu Jana, když Ježíš na kříži otočený k Janovi říká své matce: "Ženo, hle tvůj syn!" (Jan 19,26). Naopak v Gibsonově filmu (který reflektuje katolické učení) je Marie přítomna na každém kroku cesty, jednající jako jeho trenér od Getsemane ke Golgotě. To nám říká, že vysílený Ježíš vystoupil na pahorek Golgoty jen proto, protože jeho matka jej naplňovala jakousi silou, kdykoli Kristus již neměl sílu pokračovat. Nic takového však nečteme v Písmu sv.

 
Přímluva je výlučná výsada Kristova

             Bible však zcela jasně praví, že jen Kristus vystoupil na nebesa a slouží v nebeské svatyni jako náš Přímluvce a Prostředník. "Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží" (Žd 10,12). V protikladu se starou službou levitů ve starozákonní svatyni, kterých muselo být mnoho (Žd 7,23), Kristus je jediný kněz a přímluvce v nebi. "Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně." (Žd 7,25). Bible souhlasně představuje Krista jako jediného Velkého Kněze, Prostředníka, a Přímluvce, sloužícího v nebeské svatyni k naší spáse (Ef 4,5; 1J 2,1; Žd 4,14.16; 7,23-25; 9,24; 10,11-12).

Ef 4,5 jeden je Pán, jedna víra, jeden křest,

1J 2,1 Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.

Žd 4,14 Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme.

Žd 4,16 Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.

Žd 7,24-25 Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává navěky. Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.

Žd 9,24 Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří.

Žd 10,12 Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží
 
            V Bibli nejsou žádné zmínky o Marii nebo svatých, kteří by prosili v nebi za hříšníky, jenž jsou na zemi. Přímluva je výlučná výsada Kristova, našeho Spasitele. Povýšení Marie na spoluspasitelnou roli s Kristem znamená přisuzovat Boží vlastnosti a kvality smrtelnému člověku. Konečným výsledkem je rozšířené modlářské uctívání Marie, které porušuje první a druhé přikázání Desatera, jenž nám nařizují, abychom uctívali výhradně Boha :  "Nebudeš mít jiného boha mimo mne." (Ex 20,3).


            Historicky vzato, protestanté silně odmítli katolickou víru v Marii jako spolupartnerky Kristovy na našem vykoupení. Odmítají takovou víru jako základní katolický blud, který zatemňuje centrálnost a jedinečnost oběti Kristovy. Tím, že katolíci přisuzují Marii a svatým přímluvnou služby v nebi ve prospěch kajícného hříšníka na zemi, katolická církev vyvinula modlářské náboženství, které nabízí záchranu skrze několik osob. Výsledek je ten, že tolik zbožných katolíků směřuje více modliteb k Marii a svatým než k Otci nebo Synovi. Hlavní důvod je jejich mylná představa Boha jako vážné a trestající bytosti, ke které je hříšníkovi obtížné se přiblížit přímo. A naopak Marie jako "matka Boží" a pomocnice při vykoupení, je Bohu blíže a může tak lépe prosit Boha za kajícího hříšníka na zemi.


Nebiblická role Marie

 

            Katolické velebení Marie jako partnerky svého Syna v našem vykoupení je jednoznačně v rozporu s Biblí. V popisech Ježíšova utrpení přímo v evangeilích se Marie objevuje u kříže jen jednou, jak již bylo výše zmíněno, když Kristus svěřuje Marii do péče Janovi: "Ženo, hle tvůj syn!" (Jan 19,26). Takový neosobní projev stěží podporuje mystické vzájemné působení mezi Ježíšem a Marií. Takové údajné vzájemné těsné duchovní působení naopak upozaďuje silný vztah mezi Otcem a Synem, a dělá spásu někdy až více zásluhou Marie než Syna a Otce


             V evangeliích nalézáme vzájemné působení mezi Otcem a Synem, ne mezi Marií a jejím Synem: " "Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš." (Mt 26:,9). A dále, „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?" (Mt 27,46). Tato prohlášení odhalují výrazný vztah, který existuje mezi Kristem a Otcem. Kristus přišel ne proto, aby pracoval spolu se svou matkou pro naši záchranu, ale aby činil vůli svého Otce: 'Zde jsem, abych konal tvou vůli.' (Žd 10,9). Kříž ukazuje, že ne Marie nabídla svého Syna pro naši spásu, ale Otcova vůle skrze svého Syna stát se tělem a odpykat trest za naše hříchy, aby nás vykoupil v souladu s jeho vlastní povahou.

 
            Velebení Marie jako spoluspasitelky lidstva, zprostředkovávající Kristovu milost, je účinně podporováno pašijovými hrami a Mariánskými poselstvími (např. údajná zjevení v Lurdách, Fatimě, Medjugorii apod., pozn. překl.). Tyto představují vážnou hrozbu evangelickému křesťanství. Někteří i upřímně smýšlející evangelíci nadšeně přijímají katolický názor, že Marie hraje roli v naší záchraně, ale nechápou velikost hrozby, spočívající v takovém učení, které upírá ústřednost a jedinečnost Kristovy oběti a její zprostředkování nám.


           Problém, před kterým dnes stojíme je, že velmi mnoho dnešních lidí je silně biblicky nevzdělaných a tvořící si své názory pouze na základě svých představ či informací, převzatých od druhých lidí (např. i od katolických kněží, místo z vlastní četby Písma sv.; pozn. překl.) a pod vlivem populárních informací z médií. Tyto pak pro ně nahrazují autoritu Bible. Jinými slovy, mnoho křesťanů je ovlivňováno daleko více tím, co vidí ve filmech či od někoho slyší, než co čtou ve své Bibli. Důvod je, že lidé tráví daleko více času sledováním filmů a jinou činností než čtením Bible.


             Jedna žena mi e-mailem poslala zprávu o tom, že je velmi vděčná, že film Mela Gibsona jí ukázal "fakta" o utrpení, která nejsou uvedena v evangeliích. Ona cítila, že evangelia ignorují Mariino přispění k naší záchraně. Byla šťastná, že "film jí ujasnil tento pohled." Je toto ale rozumné uvažování? My posuzujeme přesnost filmu (či jakékoliv knihy kteréhokoliv autora, pozn. překl.)  podle evangelií  nebo raději přepíšeme evangelia v souladu se smyšlenými náboženskými názory ve filmu či kdekoliv jinde? Je velmi důležité si zapamatovat, že Bůh se rozhodl dát se nám poznat a ukázat nám svou vůli pro naše životy nikoliv přes dramata a hry či filmy nebo něčí knihy, ale přes napsané své slovo - Bibli.
 

 

Závěr
 

           Těch nemnoho odkazů na Marii v Bibli nám ukazuje, že Bůh ji vybral, aby přivedl svého Syna do světa, protože ona byla neobyčejně zbožná žena. Ona hluboce milovala svého Syna a věnovala se upřímně jeho výchově. Musela čelit nejtěžším výzvám během výchovy svého Syna v domově, tvořeném o hodně starším manželem a nevlastními Ježíšovými bratry a sestrami. Její horlivost pro svého Syna je evidentní ve skutečnosti, že ho následovala celou cestu ke kříži, určitě silně cítila ve svém srdci bolest během surového utrpení svého Syna, jak to jen matka může cítit.


              Marie byla nádoba, použitá Bohem a zaslouží si naši úctu. Ale oslavovat Marii jako partnerku Krista na našem vykoupení, modlit se k ní, aby v nebi prosila za nás, to nepřijatelně dává smrtelnému člověku atributy nesmrtelného Božského bytí. To znamená dělat z lidské matky Ježíšovy "matku Boží," jak ji katolíci uctívají. Výsledkem pak ale je uctívání Marie, které Bible jasně odsuzuje jako modlářství: Nebudeš mít jiného boha mimo mne." (Ex 20,3).

 
Závěrečné poznámky


             1. "Mel, Mary, and Mothers," Christianity Today (March 2004), p. 25.
            2. Ibid.
            3.   John Dominic Crossan, "Hymn to a Savage God," in Jesus and Mel Gibson's The Passion of the Christ. The Film, the Gospels and the Claims of History, Eds. Kathleen F. Corley and Robert L. Webb, (New York, 2004), p. 12.
            4.  Excerpts from the Introductory commentary to the Mass, Collection of Masses of the Blessed Virgin Mary, Volume 1, (Sacramentary, Catholic Book Publishing Co., 1992), p. 65.   
            5. "Is Mary the 'Coredemptrix'?" http://home.nyc.rr.com/mysticalrose/marian14.html
            7. Katechismus katolické církve (Praha, 1995), odstavec 974, str. 254
            8. tamtéž, odstavec 975, str. 254
            9. Anne Catherine Emmerich, The Dolorous Passion of Our Lord Jesus Christ, p. 172.
            10. The Dolorous Passion p. 174.
            11. The Dolorous Passion,  p. 211.
            12.  Teiji Yasuda, O.S.V., English version by John M. Haffert, Akita: The Tears and Message of Mary, (Asbury, N. J. 1989), p. 78.

            14.  Beatrice Bruteau, compiled by Shirley Nicholson, The Goddess Re-Awakening (Wheaton, IL, 1994), p. 68.
            15. "Mel, Mary, and Mothers," Christianity Today (March 2004), p. 25.
            16. Ibid.

 

Překlad a úprava: ThMgr. Marta Marková, červenec 2005

shalom@inMail.cz