O modlitbě

 

 

     Modlitba není kouřovým signálem, který vysíláš vzdálenému božstvu. Modlitba není kouzelný kamínek, který leštíš, když potřebuješ pomoc nadpřirozených sil. Modlitba je mnohem důvěrnější, zábavnější a živější. Modlitba je rozhovor s Bohem. Všimni si: Není to můj proslov k Bohu, ale je to můj rozhovor s Bohem. Modlitba není žádný proslov, přednes ani bezmyšlenkovité tlachání, ale je to smysluplný, upřímný rozhovor, který mě naplňuje radostí, rozhovor s Bohem jako s milovaným přítelem, kterého si vážím.

     Slovo modlitba v nás obvykle vyvolává tolik představ o nudě, pokrytectví a naškrobenosti… nemáš-li s modlitbou dobré zkušenosti, zapomeň na ně a začni přemýšlet o modlitbě jako o tom, čím skutečně je – o rozhovoru s Bohem jako s milovaným přítelem, kterého si vážíš a kterému důvěřuješ.

     Chceš-li se modlit, tedy chceš-li rozmlouvat s Bohem, jako s přítelem, musíš vědět, že Bůh je naším přítelem. Naše rozhovory se obvykle mění v závislosti na tom, co si myslíme o lidech, se kterými se bavíme. S prezidentem by ses asi bavil jinak než s mladíkem, který ti právě zastřelil kočku. Je to tím, že tvé představy o každém z nich se od sebe dost zásadně liší. A podobně i správná modlitba závisí na tom, jaké máme představy o Bohu.

     Jestliže si Boha představuješ – odpusť mi to přirovnání – jako starého naškrobeného arcibiskupa, projeví se to i ve tvých modlitbách. Nebudeš se rád modlit.

      Představuješ-li si Boha jako puritánského diktátora, který všem lidem nasazuje laťku příliš vysoko, než aby ji mohli přeskočit, a pak je za to zatracuje, projeví se to ve tvých modlitbách a nakonec budeš nenávidět modlitbu právě tak jako Boha.

      Představuješ-li si Boha jako nějakého hodného a roztomilého dědečka v nebi, projeví se to také ve tvých modlitbách. S každou další modlitbou si pravděpodobně budeš připadat zbožnější, ve skutečnosti však budeš stále horší a horší.

      Když si však uvědomíš, že právě tebe Bůh vroucně miluje, když pocítíš, že zná i tvé slabosti a rozumí tvým problémům, a když přijmeš jeho poselství, že jeho přikázání o tom, že máš být svatý, je zároveň zaslíbením toho, že tě posvětí, zkrátka, když pochopíš, že Bůh je jako Ježíš – pak se tvé modlitby, chvály a prosby stanou dýcháním tvé duše. Budou ozvěnou jásavé radosti z žalmu 84,3: „Mé srdce i mé tělo plesají vstříc živému Bohu!".

      Jestliže ses ve svém životě setkal s dobrými křesťany, děkuj za ně Bohu a važ si toho, že ti byli dobrým příkladem. Ale prosím tě nikdy, nikdy nezakládej své představy o Bohu na žádném člověku. Ani na svých rodičích nebo kazateli či blízkém příteli, i kdyby se ti zdáli být sebezbožnější. Ten, kdo prohlašuje, že zná Boha, měl by odrážet jeho povahu, ale nikomu se to nedaří dokonale. Jediným základem pro naše představy o Bohu je život a charakter jeho Syna, Ježíše Krista. Chceš-li mít správné představy o Bohu, pak musíš sám studovat život Ježíše Krista. Při studiu poznáš, že Kristova dokonalost neomlouvá žádný hřích. Ale poznáš také, že Bůh rozumí našim problémům a je schopen nám pomoci. A je opravdu těžké uzavřít své srdce před takovým Bohem.

      Poznáváním Boha si opravujeme své představy o něm. Opravíme-li si své představy o Bohu, budeme k němu mít lepší vztah, a tak poroste přátelství, které nám přinese užitek.

      A jak se to vše může stát? Pomocí rozhovorů, rozmluv, výměnou názorů. Už ses někdy pokusil navázat přátelství, aniž bys promluvil? Určitě ne; vždyť bez komunikace neexistuje přátelství. Chceš-li se zamilovat do Ježíše, povídej si s ním a dovol také jemu, aby promlouval k tobě. V tom spočívá tajemství modlitby.

      Co ti brání, abys hned teď otevřel své srdce Bohu, svému nebeskému Příteli? Je to úplně jednoduché. Není v tom nic tajemného ani hluboce teologického. Jsi mu vděčný, že je tvým přítelem? Řekni mu to! Řekni mu: „Pane, jsem opravdu rád, že jsi mým přítelem." To je modlitba! Trápí tě tvé hříchy? Řekni mu to! Řekni: „Pane, tíží mě mé hříchy." To je modlitba! Opravdu chceš, aby ti odpustil a očistil tě? Řekni mu to! Máš nějaká zvláštní přání, toužíš třeba po lepším poznání Boha nebo po síle k překonání nějakého konkrétního hříchu? Potřebuješ moudrost, abys věděl, pro který kurs se máš rozhodnout, nebo odvahu požádat dívku o schůzku? Potřebuješ, aby tě přestal bolet zarostlý nehet na palci, nebo chceš vést lepší modlitební život, anebo chceš, aby se tvůj příbuzný obrátil? Zdá se ti, že tě tvůj učitel nesnáší? Cítíš, že svět potřebuje Boha? Řekni o tom všem svému nebeskému Otci, svému mocnému Příteli! On je Stvořitel, on spravuje celý vesmír, udržuje a řídí veškerý život. Udělil ti audience. Po celých čtyřiadvacet hodin je ti k dispozici „horká linka" do trůnního sálu vesmíru, kde je tvůj Přítel.

 

Edwin Gallagher / Horká linka k nejvyššímu